Ibn Tufajl

'''Abú Bakr Muhammad ibn 'abd al-Malik ibn Muhammad ibn Tufajl al-Qaísí al-Andalusí (أبو بكر محمد بن عبد الملك بن محمد بن طفيل القيسي الأندلسي), lat. Abubacer''' (cca 1105, Vádí Áš (Guadix), Andalusie – 1185, Marrákeš) byl arabský filosof, spisovatel, lékař a dvorský úředník. Jeho učitelem byl Ibn Bádždža. Většinu života prožil na královském dvoře almohadů v Granadě ve službách Abú Jakub Júsufa, kterému při svém odchodu doporučil později proslulého aristotelika Averroa.

Ve svém myšlení navazuje Ibn Tufajl zejména na Ibn Sínu a Ibn Bádždžu. Jeho nejznámějším dílem se stal filosoficko-didaktický román ''Živý, syn Bdícího'' (''Hajj ibn Jagzán''), jehož hlavním hrdinou je dospívající chlapec, který žije sám na opuštěném ostrově. Abubacer se zabývá především hrdinovým poznáním o povaze světa, nebes, Boha a vlastní duše pouze prostřednictvím svých zkušeností a svého rozumu. Tento spis byl roku 1671 přeložen do latiny a uvádí se jako možná inspirace Defoeova ''Robinsona Crusoe''. Získáno z Wikipedie